Beskydská sedmička

Asi před rokem jsme si s Filem řekli, že dáme Beskydskou sedmičku, což je mistrovství ČR v horském maratonu dvojic – extrémní přechod Beskyd – Javorový – Javorník. Rok na přípravu by mohl stačit. Stačil?

Příprava

Až na pár zranění v sezóně, kdy jsem nemohl běhat, byla příprava bez problémů. Běhal jsem po Hradci Králové, po Orlických horách a nějak to nepřeháněl. Trpím na levé koleno, hlavně při seběhu kopců a tak jsem preferoval objem. Prudkým seběhům jsem se vyhýbal, abych se vyhnul dalšímu zranění. To bych potom neměl ani objem a nemusel bych tam jezdit. Pokud jsem nebyl zraněný, měsíčně jsem naběhal kolem 200 km – podle nálady a počasí.

Měsíc před B7 jsme byli na 14ti denní dovolené, během níž jsem dal dva výklusy, jinak jsme jezdili na kole. Po návratu jsem musel na chirurgii a před B7 už jsem nemohl dělat vůbec nic, takže měsíc relaxace. Na jednu stranu jsem byl naštvaný, na druhou stranu jsem to asi potřeboval a sil na závod tak bylo dost.

První dva vrcholy závodu Javorový a Ropice otestovaly přípravu a tělesnou zdatnost závodníků. Bylo to vidět na první občerstvovačce na Morávce, kam sestoupili závodníci z Ropice. Zejména hobíci, kteří takový nápor hned ze startu asi nečekali, byli docela vyčerpaní.

Výše uvedená citace ze stránek B7 se nás netýkala, protože jsme to vyběhli jako nic a dost si to užívali.

Organizace

Akreditace ve Frenštátu trvala 2 minuty – tohle měli opravdu zmáklé. Času bylo dost, tak jsme si dali ještě nějaké to pivko. Já raději jedno, Fil tam lupnul dvě.

Účastnický list jsme dostali už před startem a tak jsme si dělali legraci, že můžeme jet domů. Pokud chcete do Frenštátu vyrazit dřív, užít si program, nejezděte – program byl tristní – hrála cimbálovka a každých 30 minut se opakovala pravidla. Pár stánků s jídlem a to bylo vše. Radši šetřete energii na závod.

Z Frenštátu do Třince se jelo vlakem. Tím vlakem už nikdy nepojedu! Žadná kupé, ale malé sedačky, kde sedí dva a dva proti sobě, málo místa na nohy… Mám 189cm, Fil ještě o 10cm víc a nemohli jsme se tam vejít. Ale hlavně vlak měl jet podle organizátorů 1,5 hod a ve skutečnosti jel o hodinu déle. To bylo peklo! Příště raději doprovodný vůz, co nás doveze do Třince nebo to vymyslíme jinak.

Od vlaku jsme došli na třinecké náměstí, kde byl start. Byli jsme nedočkaví, začínala být zima, ale místo aby se startovalo, na podiu se odehrával svatební obřad dvojice, která se loni na B7 zasnoubila. Chtěli jsme běžet, ne tam stát a čekat až tahle “zábava” skončí.

B7 je rozdělená do 2 kategorií – Sport a Hobby. Kategorie Sport má přednost, nikdo z kategorie Hobby nemůže startovat se sporťáky, protože ti si stěžovali, že musí předbíhat hobíky – a tak jim organizátoři vyšli vstříc. Ale co jsme měli dělat my, když jsme jako hobby museli složitě předbíhat sporťáky? Nic. Někteří se do kategorie Sport přihlásili z recese a po cestě jsme dost takových předběhli. Někteří to pojali jako výlet a nám překáželi. Kdybych to šel příště, přihlásím se do kategorie Sport.

Rozdělení nás naštvalo, protože než jsme se prodrali tou masou pod Javorový, sporťáci už byli nahoře. Děsně motivující.

Jinak těsně před startem došlo ke změně trasy, takže hobící běželi to samé co sporťáci. Seběh k řece, … Úleva pro hobíky byla jen na Travném.

Výbava

Na 93km v horách se počítá každý gram, který ztěžkne tak, že si to ani nedokážete představit. Naštěstí jsem minimalizoval. Místo batohu vestička …

… a v ní …

  • 10x gel (dvojité porce, takže fakticky 20 gelů),
  • 5x tubička s přípravkem proti křečím,
  • 1x náhradní ponožky,
  • 1x elastické obinadlo,
  • 1x náhradní čelovka,
  • 1x náhradní baterka do čelovky,
  • 1x kapesníčky (potřeby, jsou potřeby :),
  • 1x vazelíno krém na promazávání,
  • 1x balení náplastí na puchýře,
  • gáza, lepící čtverce a dezinfekce (betadine),
  • 1x alu fólie,
  • 1x tunel na krk / hlavu,
  • 1x rukavice,
  • 1x nepromok bunda.

Gelů jsem spotřeboval jen polovinu, takže jich příště bude stačit 5. Antikřečák mi také 1 zbyl, ale tady bych počet neměnil – nikdy nevíte. Mimo náplastí na puchýře a lékařského pytlíku jsem vše využil. Řekl bych, že toto je minimum potřebné pro absolvování této akce.

Samotný závod

Tatra Karla Lopraise vyráží a tak jdem za ní. Díky mase lidí Tatru nevidíme ani neslyšíme. Horko těžko se prodíráme dopředu, protože si všichni jdou výletním tempem… sporťáci už jsou fuč. Jsme pod Javorovým a na řadu přichází první sjezdovka. Lahůdka, předbíháme dost lidí a první zásek. Jedna z teleskopických hůlek se rozbila – neustále se skládala. Sakra. Měl jsem tak o zábavu postaráno, jak jsem se snažil hůlku opravit a pořád ji dotahoval.

Jsme nahoře, vrchol Velký javorový a hurá dolů. Byla to nejzábavnější část trasy, která částečně vedla lesem, přeskakování kořenů, bahno, klouzačka… Dobíháme k řece, v boudě vedle řeky sedí kluk celý od krve, který seběh lesem nezvládl. Varování – dávejte si bacha kluci. Pípáme, občerstvíme se a hurá na Ropici.

Bezva cesta, žádný problém. Prodírání se davem závodníků. Jsme nahoře a frčíme dolů na Morávku. Tam se občerstvíme a čeká nás další sjezdovka – Travný. Drápeme se tam skoro po čtyřech. Jsme nahoře a vydáváme se směrem Krásná. Tady se mi cesta přestává líbit, protože to je široká lesní cesta pro auta, občas asfalt, občas malé šutry, … Mám radši les a bláto, tohle je záhul na nohy. Závidím sporťákům co mají v cestě travnatou sjezdovku…

Jsme dole v Krásné. Občerstvení a šup na Lysou. Cesta na Lysou byla suprová. Představte si, že od vrcholu povedete úsečku, která je kolmá na vrstevnice. Tak nějak vypadala cesta nahoru. Nebyl čas přemýšlet, tělo šlo samo krok za krokem. Až na poslední stoupání, to už bylo cik cak mezi kameny.

Sestup dolů do Ostravice nic moc. Vede po turistických cestách a je to ještě větší záhul na nohy. Hrozí zranění, protože to je jeden kámen vedle druhého. Dobíháme do Ostravice a jdem na polévku. Potom tam pošleme Coca-Colu, frgál a směr Smrk.

Smrk je druhá nejvyšší hora Beskyd a dle mého skromného názoru nejkrásnější. Doporučuji se nahoru vyškrábat, stojí to za to. Kolmice na vrstevnice, jak jinak, zhruba v polovině se šlo asi 20 minut po schodech a stejné schody i_ před s_amotným vrcholem. Vstup na vrchol je na vlastní nebezpečí, nijak se neupravuje, tato část si žije vlastním životem a je to znát. Prostě nádhera!

Tady došlo na 1. krizi – Filovi se udělalo špatně. Snažil se to vylepšit brufenem a nejsem si jist, že mu to pomohlo. Pro jistotu jsme raději na 30 minut zakempovali. Lepší chvíli posedět, než se po cestě složit.

Sestup ze Smrku byl super, dokud jsme nenarazili na ty hnusné cesty pro auta. Kamínky, záhul na nohy. Nemám je rád. Občerstvení v Čeladné a nahoru na Pustevny. Stále plni elánu, šlo to dobře a pořád jsme si tak nějak drželi cílový čas 16-17h. Zhruba 5km před vrcholem to přišlo – Fil měl krizi, nechtěl jít dál, ale ostatní závodníci dodali motivaci a tak se tam vydrápal. U Tanečnice na nás čekaly naše drahé polovičky. Skvělé – známé milé tváře. Podpora.

A teď to přišlo. Fil odpočívá, tak si také sedám, lehám a … usínám. Chyba největší. Sednout na chvíli ano, ale lepší stát nebo pomalu chodit. Za 15 minut se probouzím a odmítám pokračovat. Tím jsem přišel o veškerou energii a motivaci jak mávnutím kouzelného proutku. Ne ne, nikam nejdu a už vidím bílou pěnu zlatavého moku. Elán na Ráztoku (sjezdovka dolů z Pusteven) nás opustil a sbíráme síly na zbytek trasy.

Fil se probral a spolu s Majdou a Sváťou mě přesvědčili, že to musíme dokončit. Pomohlo to, zvedám se. Další motivace k pokračování? Libor Uher před závodem řekl, že minule třetina závodníků nedokončila a letos to bude ještě víc. Protože hobíci jdou stejnou trasu jako sporťáci (až na Travný). A tak jsme si řekli, že to je kec, že to dáme. Ještě jsme se opřeli o humbuk na Facebooku, který jsme vyrobili. Vypadali bychom jako srabíci, tak jsme šli. Díky všem za podporu!

Ale Ráztoku vynecháváme, jdeme kratší trasu (o cca 4km). Dojdeme na Radhošť a vyrážíme dolů po sjezdovce. Moje levé koleno vypovědělo poslušnost a a začínám se belhat. 15km do cíle a nejraději bych to zabalil. Čeká nás totiž Pindula, Malý a Veký Javorník a jak jinak, sjezdovka. Jak jsme se rozhýbali, bylo po únavě, ale to koleno bylo krutý. Každý došlap znamenal pichlavou bolest. Nevzal jsem si žádný prášek, protože nechci, aby to přestalo bolet. Nejsem sadomasochista, ale kdybych to udělal a šel s menší bolestí, koleno by na tom mohlo být ještě hůř a byl bych zase měsíc bez běhání. Tak jsem zpomalil, zatnul zuby a posledních 15km šel neuvěřitelných 4,5 hod.

Sjezdovka Javorníku byla očistec v pravém slova smyslu. Nešlo se přímo po ní, ale lesem vedle. Bláto, … šílený. Ale co mě nejvíc štvalo byl ten dav, který mě od Radhoště předbíhal. Měl jsem pocit, že se rozbrečím, protože člověk celou dobu maká a pak to přijde vniveč. No nic, aspoň to dokončíme.

Jsem ve Frenštátu, 2km do cíle. Bolest je tak nesnesitelná, že si na 10 minut musím sednout. Volá Majda, mám sílu tak akorát štěkat a jsem hodně nevrlý (promiň). Ale zvedám se a dobelhám se do cíle.

Hurá! Sedám, dávám nealko pivko a vyrážíme směr domov. Jsem mrtvej. S Majdou jsem si vydržel povídat k Mohelnici a probudil se až doma.

Stálo to za to? Stálo! Půjdu to znovu? Nepůjdu! Myšleno B7. Všichni říkali, že to je masovka a dávám jim za pravdu, a některé věci mi dost vadily. Ale celkově se mi to líbilo a jsem rád, že jsem to absolvoval.

Chtěli jsme to dát do 20hodin. Sen byl kolem 18hodin, což bylo reálné až ke stoupání na Pustevny, kde nastal první zlom. Druhý zlom Radhošť a moje koleno, takže výsledný čas je 23:23:49. Daleko za vysněným cílem. Nakonec je důležité, že jsme to zvládli. Žádné puchýře, žádný vlk, … nic.

Dneska (druhý den) bolí stehenní a lýtkové svaly a levé koleno. Nic víc. Takže pohoda.

Doporučení

Pokud to budete chtít absolvovat, mám dvě doporučení. Náhradní ponožky a měnit po 20km. Stačí mít dvoje, jedny vždy nechat trochu uschnout. A to druhé je mazat, mazat a mazat. Celá chodidla, ohyby na končetinách a hlavně kompletně intimní partie (rozuměj kulky a zadek). To jsme dělali před každým kopcem a bylo to v pohodě. Doporučuji tento krém. Vydržel a uchránil nás před puchýři a vlkem 🙂

A v neposlední řadě děkuji Petrovi za konzultace ohledně B7, výbavy, atd. Bez něj bych byl asi namydlený (opruzený a s puchýři).

Na podobné akci příště zdar! Ale už ne žádné masovky.