Jak jsem začal běhat

Na základní škole jsem dělal pár sportů, ale nic u čeho bych dlouhodobě vydržel. Nejvíc mě bavil orientační běh a závodní tancování. U toho jsem ještě vydržel v prváku na gymplu. Potom jsem se přestal hýbat a jenom seděl u těch proklatých bedýnek, kterým říkáme počítače. Na VŠ jsem si ještě střihnul plavčíka, ale to bylo také na chvíli. Jinak pohyb nula …

Zlom nastal letos. To si takhle sedíme v hospodě (a že těch posezení bylo) a kecáme o sportu (dost neobvyklé téma pro tu naši partu). Výsledek byl, že padla sázka o tom, že nevydržíme sportovat a zdravě se stravovat. Ve finále jsme se stejně moc nehýbali, ale začali jsme navštěvovat obchody jako Bazalka. No a výsledek nic moc 🙂

Další posezení v hospodě a další sázka. Tentokrát, že prý neuběhnu 5km závod RunTour v Hradci. Nakoupil jsem hadry, boty a šel do toho. Bez jakékoli přípravy, jak jinak. Mým cílem bylo nebýt poslední. Což se mi v čase 28:36 podařilo a celkově jsem na těch 5km skončil 169. z 253 účastníků. Závod samotný probíhal v pohodě asi tak do 3 km. Potom přišla krize a já myslel, že zdechnu. Nohám se nechtělo, plíce v … (cigaretka před závodem na kuráž taky byla) a všichni mi začali utíkat. Nějak jsem to přečkal a na 4,5km se to zase rozběhlo. Byl jsem skoro v cíli a přede mnou běžel postarší pán (no, skoro děda). Říkal jsem si, že nemůžu doběhnout za ním. Šlápl jsem do toho, předběhnul ho a do cíle zbývalo asi tak 200m a já svým debilním rozhodnutím, předběhnout onoho dědu, ztratil zbytek sil a byl nucen rázně zpomalit. Děda mi to po pár metrech vrátil a profrčel si to kolem rychlostí světla. Alespoň tak mi to v tu chvíli připadalo. Já se totálně vyřízenej doplazil do cíle, rudej jak indoš, nemohl jsem popadnout dech, … Z pohledu fyzičky totální katastrofa.

Dal jsem to. Doběhl jsem do cíle, nebyl jsem poslední a to mi v tu chvíli stačilo. Začátek mého nadšení pro běh … Když už jsem začal, nevzdám to a budu pokračovat “systematičtěji”.

Pár dnů po závodě jsem se s přítelkyní vydal na první tréninkový běh. Když jsem uběhl závod na 5km, uběhnu i 7km v pomalejším tempu, nejsem bačkora. Zdechal jsem stejně jako na závodě a na 6. km mi křuplo v koleni. Bolelo to a já, hnán svým mužským egem, běžel se skřípěním zubů dál. Blbost největší. Asi tak 100m před barákem to křuplo znovu, já se svalil a bylo vymalováno. Začal jsem tak navštěvovat ER v Hradci, ortopedy, … a nikdo nevěděl co mi je. Rentgen, nic. Masáže, rehabilitace, nic. Tam kde to bolelo prý kromě kosti nic není. Anomálie každým coulem 🙂 Tak jsem se zapsal na pořadník na magnetickou rezonanci a čekal. Mezitím se snažil chodit s francouzskýma holema. S dvouma mi to nešlo, pajdal jsem s jednou. Nikdo mi neukázal jak se s nimi chodí a tak jsem si chodil po svém. Jednou mě zastavil vrátný a ptá se: “Kterou nohu máte špatnou?” Říkám: “Levou.” A on na to: “Tak to máte hůl ve špatné ruce, takhle si zničíte záda a vůbec tý noze nepomáháte.” Vzal mi hůl a jal se demonstrovat chůzi s holí. Zkušený matador s ohledem na různé hůlky, hole, … a já si připadal jako debil. Zkusil jsem ji dát do druhé ruky a šlo to o poznání lépe. Ještě, že máme ty vrátný 🙂 Mezitím se koleno samo vyléčilo a já tak mohl, po promarněném červnu a červenci, začít něco dělat.

Tak takhle fakt ne … Cesta do pekel a na invalidní vozík … Příště popíšu co dělám a jak trénuju, že za necelé 3 měsíce dokážu bez nejmenších problémů uběhnout 15-20km, nezadýchám se, v pohodě si při běhu povídám a rudý indoš už taky nejsem 🙂