Stále běhám

Máme tu rok 2015 a stále běhám. Velký úspěch, protože v některých aktivitách jsem dost přelétavý a u běhání to kupodivu neplatí. Baví mě čím dál víc. Dokonce se to otočilo tak, že když neběhám, jsem naštvaný, nevrlý, … Zvyknul jsem si na pohyb a bez něj to už není ono.

S běháním jsem začal v roce 2013. Začalo to sázkou, že neuběhnu závod o délce 5km. Doběhl, ale v cíli jsem vypadal jako růžový čuník, který nemůže popadnout dech. Bylo to strašné. Ale ten pocit, že jsem to dal! Nikdy na to nezapomenu a dneska se tomu už jenom směju. Parádní vzpomínka, která vždy pobaví.

V té době jsem neměl hodinky, pořádné oblečení, prostě nic. Běhal jsem v tom co bylo zrovna po ruce a všechno měřil na iPhonu (myslím, že jsem tenkrát používal RunKeeper). Někdy v říjnu jsem dostal hodinky a zbláznil se do čísel. Následováno barefootem, appkama do hodinek, výživou, čtením všemožných knih a já nevím čím ještě. Došel jsem až k mistrovství ČR v horském maratonu dvojic (Beskydská sedmička) a tím předčasně ukončil sezónu díky kolenu, jak jinak. S odstupem času vím, že to nebylo zranění, ale brutální přetížení.

Prošlapal jsem si tak vlastní cestičku k běhání.

Výživa

Aminokyseliny (BCAA) jsou stále na pořadu dne. Vše ostatní (proteinové nápoje, …) jsem vyhodil a místo toho si pravidelně dávám kůru na klouby (Flexit drink). Nic víc. O starost méně a snažím se vše potřebné dodávat správným stravováním. Vařím si každý den, nosím si krabičky s jídlem do kanclu jak za socíku, … Vím co jím a využívání služeb jako Dáme Jídlo jsem omezil na minimum. Nevím jak jinde, ale v Hradci Králové to jsou přesolené, občas dost nechutné, hrůzy.

Botky, oblečení

Počet párů bot na běhání značně převyšuje počet párů bot na běžné nošení. Nejoblíbenější jsou pořád Hyper Feely od Nike. Značně opotřebované, ale pořád drží. Pokud není bláto, sníh, běhám s nima všude. Po silnici, zpevněných cestách, v lese, v terénu, prostě všude. Další oblíbená značka je Inov-8. Od nich mám závodní boty na silnici, do terénu, do bláta, na sníh a led s hřeby, … Sedí mi a tak jsem jim stále věrný. Nohy nebolí, nejsou odřené a jsou pohodlné. Možná někdy zkusím něco jiného, ale v tomhle jsem trochu zpátečnickej. Neměním, protože fungují.

Oblečení? Stejná písnička. Rozrostlo se to do obřích rozměrů. Na každé počasí něco jiného, v několika variantách, … A o doplňcích jako vesty, batohy, návleky ani raději nemluvím. Mrknu ven, na teploměr a hned vím co obléct. Uznávám, že toho mám docela dost. Ale nechci být nemocný, podřený, opruzený a tak bez funkčního prádla ani ránu. To šlo v době kdy člověk běhal 5km. Ale teď už to moc nejde. Nedokážu si představit, že bych v mínus deseti vyběhnul v bavlněném triku a fleecové mikině. Odmarodil bych to a další dva týdny pracoval z postele.

Měření

Pořád měřím všechno, ale už se na to dívám trochu jinak. Beru to spíš jako archiv aktivit. Neběhám podle tepovky, neběhám podle vzdálenosti ani podle rychlosti. Běhám podle nálady a podle toho jak se mi chce. Občas dřu jako kůň, občas něco dlouhého, občas lehký výklus, … Podřizuju to momentální náladě a chuti. Někdy vyběhnu znechucen, nechce se mi a je z toho úžasný běh. Někdy vyběhnu s radostí a je to totální fiasko. Nikdy nevím jak to dopadne a kam se podívám. A to mě pořád fascinuje.

Vlastní tělo

Víc než hodinky poslouchám své vlastní tělo. Řídím se sice heslem, že dokud neumírám, pořád běhám, ale i to má své limity. Rýmička, déšť, … mě nezastaví. Ale když mě bolí koleno, dám si raději den, dva pauzu. Je to lepší než další měsíc kulhat. Zbytečné.

Začal jsem navštěvovat ortopeda, protože moje kolena občas nechtějí spolupracovat. Po různých vyšetřeních jsme dospěli do stavu, že z hlediska kloubů, kostí, chrupavek, … je to všechno okay. Akorát jsou přetížená a je potřeba jim trochu pomoc. Proto výše zmiňovaná kůra na klouby a nejen to. Začal mi píchat výživu přímo do kolen. Když jsem viděl tu jehlu, chtěl jsem zdrhnout. Nakonec to nebolelo a super. Kolena nebolí. Problém byl s řasou a pokud bude přetrvávat, řasa se odstraní. Je to prý jenom pozůstatek embryonálního vývoje. Bez ohledu na řasu jsme se dohodli, že budeme výživu aplikovat přímo do kolen v pravidelných intervalech. Protože je na světě velmi málo lidí, kteří takovou zátěž zvládnou bez doplňků. Říkal doktor, nevím co si o tom myslet, ale pomáhá mi to, takže to nějak moc neřeším.

Co dál?

V roce 2013 jsem naběhal 550km, v roce 2014 to bylo 1600km a kolik to bude letos? Uvidíme, nechám se překvapit. Hlavním cílem je nasbírat body na UTMB a v roce 2016 zkusit TDS.

Po B7 jsem zmínil, že tento závod už nechci absolvovat. Strašná masovka a dost věcí se mi nelíbilo. Změnil jsem názor a letos jdeme znovu. Tentokrát ale plnotučnou variantu Sport bez zkratek. Nedá mi spát, že jsme si to zkrátili, nešli Sport a díky kolenu měli příšerný čas 23:23:49.

Tak ať vám to v novém roce běhá a třeba se někde potkáme!